„Lehněte si. Nebudeme tady experimentovat.“

Rodila jsem celkem třikrát. První dva porody proběhly tak nějak v režii porodnice, jak se to obvykle dělá. První porod na zádech, s nástřihem a infuzí oxytocinu. Druhý porod už bez nástřihu, ale také na zádech. Tehdy jsem ale neměla jasnou představu, co bych vlastně chtěla. Postupně jsem ale pochopila, že u třetího porodu bych to chtěla jinak.

Nechtěla jsem už být ve vleku událostí, ležet na zádech a poslouchat pokyny, jak mám tlačit. Chtěla jsem normálně, přirozeně porodit, svobodně si zvolit polohu v závěru porodu, tlačit podle svých pocitů. Na porod jsem se připravovala, napsala jsem si porodní přání. Raději bych jela do jiné porodnice, kde vím, že jsou vstřícnější. První dva porody byly ale docela rychlé, tak jsem se bála, že bych do jiné porodnice nedojela.

Třetí porod byl opravdu velmi rychlý. Do porodnice jsem přijela otevřená na 8 cm a hned mě dali na sál. To už se tlačila hlavička ven. Šlo to vše krásně. Klekla jsem si na porodní lůžko. Porodní asistentka mi ale řekla, abych si lehla. Řekla jsem jí, že nechci na záda, že bych chtěla porodit takhle v kleče. Zpražila mě slovy: „Lehněte si. Už budete rodit. Nebudeme tady experimentovat.“ Neměla jsem sílu jí odporovat.

Během porodu je těžké se nějak obhajovat. Cítila jsem se zahnaná do kouta. Nedovolila mi ani otočit se na bok. Dodnes mě to mrzí. Všechno šlo dobře, u porodu nebyly žádné komplikace a nechápu, proč jsem nemohla porodit tak, jak jsem chtěla.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů