Pořád slyším, jak jsem skvělá. Najednou je to intenzivnější, vtahuje mě to.

B. G., Středočeský kraj, rok 2024

Je pondělí odpoledne a já už tuším, že to přichází a že možná zítra bude náš chlapeček na světě. Okolo půlnoci začínám mít větší bolesti než u menstruace, které se stupňují. Už to přichází! Do aplikace na kontrakce si zapisuju každou vlnu. Přicházejí nepravidelně, ale celkem bolí. Jsou to poslíčci nebo už vlny? Po pár hodinách volám v noci mojí porodní asistentce, se kterou jsem domluvena, že nejdříve přijede k nám domů a poté se přesuneme do porodnice.

Porodní asistentka to vidí pozitivně, zítra budu určitě rodit. Mám dát vanu a když tak se jí ozvat. Kontrakce jsou chvíli ve vaně silnější, potom ale opět nepravidelné. Takto až do rána. Noc utíká a já nespím.

Ráno moje porodní asistentka děkuje, že se mohla vyspat, a přijíždí se na mě podívat. Kontrakce se mi zpomalily na zhruba co 10 minut a zmírnily. Že by takové bolestivé poslíčky? Dole už se to připravuje, ale denní světlo nejspíš celý proces zpomalí. Jak to bude vypadat, až to bude skutečně ONO? Porodní asistentka mě uklidňuje, doporučuje, ať zkusím spát, nabrat síly, jíst a pomoct tomu s manželem. Hoďku nebo dvě přes den dám, snažím se do sebe natlačit mé oblíbené pho a večer jsem namotivovaná to rozjet. Haha. Nicméně se nám to s mužem skutečně daří a opět kolem půlnoci přicházejí už mnohem větší vlny. Muži říkám, ať se ještě prospí, že tuto noc už to určitě bude. Po třech hodinách pravidelných kontrakcí volám porodní asistentce. Ta do hodiny přijede. Vlnobití jede na plné obrátky, dlouhé výdechy nepomáhají, jak bych potřebovala, úlevu nacházím ve stoje nebo na míči. Porodní asistentka mě hodinu mučí vleže, aby se chlapeček správně narotoval. Ach jak jsem za tyto její zásahy vděčna. Na Spotify mi jede playlist, nejdelší poslech hudby v tomto roce, hoří aroma lampa. V 7 ráno jsem otevřena na 3 centimetry, za sebou druhou noc bez spánku. Vlny jdou někdy hned jedna za druhou, málo času na odpočinek. Ještě dlouhá cesta přede mnou. Vím, že to zvládnu, jsem skvělá, říká porodní asistentka. Rozhodneme se, že už vyjedeme do porodnice, přece jen to máme skoro hodinu. Do auta se vyloženě těším, protože potřebuji zvolnit a kontrakce mi spadnou na jednu co 4–5 minut. Před odchodem muž říká, že škoda, že nezůstaneme doma, tady je taková pohoda. Na jednu stranu ho chci kopnout mezi oči, na druhou jsem šťastná, že i on je v klidu, protože mi to dodává na celkovém klidu.

V porodnici po mě nic nechtějí, berou si papíry, dávají nás na pokoj, kde je manželská postel a jsme tam úplně sami. Točení CTG monitoru byl opruz. Trvalo to dlouho. Za chvíli po vstupním vyšetření jsme šli na porodní box. Já hned do sprchy. Ani nevím, jak dlouho tam jsem. Porodní asistentka přijde za chvíli s napářkou. Tu už několik hodin nemůžu ani vidět, kontrakce do konečníku jsou šílené. Snažím se aspoň v pauzách na ni sedat. Porodní asistentka mě vyšetří, mám na brance otok, asi z toho, jak pořád stojím. Je potřeba si lehnout, ach jak se mi do toho nechce. Vím, že je to potřeba, aby otok splasknul a chlapeček mohl ven. Zase hodina na jednom boku. Muka. Další CTG monitor. Je kolem půl 1 a přichází místní porodní asistentka, která je velice milá. Vyšetří mě a praskne vodu. Cítím, jak se vlny hodně zesilují, sem tam si už zatlačím. Pořád slyším, jak jsem skvělá. Najednou je to intenzivnější, vtahuje mě to. PA volá doktorku a taky pediatričku, za chvíli to bude. Cítím, jak sestupuje hlavička. Doktorka mi doporučí jít do hlubokého dřepu. Dobrý nápad, ten mám ráda. CTG monitor v této poloze špatně snímá. Miminko ztrácí ozvy. Musím zase zpátky na lůžko. Opět se to zpomalí. Ozvy jsou zase v pořádku. Doktorka rozhodne, že se máme vykašlat na měření, ať jdu do dřepu.

Tlačím, hlavička ještě venku není, jsem opatrná. Slova „Musí to hrozně pálit, tohle je ono“ na mě očividně fungují a zaberu. Mezi kontrakcemi cítím, jak se ztrácím do nějakých snů. Úžasné to tělo. Muž se na mě dívá jako na splašenou zvěř a drží mě za ruku. Jedna, dva a napotřetí je hlavička venku. Nekonečně dlouhá pauza a pak ani nevím jak, vyklouzne celé tělíčko, které mi hned pokládají na hrudník a přikrývají nás dekou.

My jsme to dokázali! Ve 3 odpoledne, po dvou dnech, takhle nabitá endorfiny. Za chvíli porodím placentu, zkontrolují mi poranění, které je naprosto minimální! Probíhá bonding, muž obepisuje rodinu a zažívám první přisátí miminka. Je to tak přirozené. Po bondingu mě bere moje porodní asistentka do sprchy, muž s porodní asistentkou váží miminko a jedeme na oddělení šestinedělí, kde máme pokoj všichni tři.

Jsem šťastná, že mám miminko u sebe, že už porod skončil, že můžu ležet na zádech, že se můžu najíst. Skvělý zážitek, můžu rodit znovu. A klidně zase tady.