Kojení mi bylo umožněno až po 24 hodinách…

Plzeňský kraj, 2019

Přála jsem si porod bez zbytečných zákroků, v mnou zvolené poloze. Logické mi přišlo dotepáná pupečníku a bonding. Proto jsem mimo jiné zvolila porodnici, kterou jsem zvolila, protože se chlubí podporou. Rodila jsem 36+3tt, což udalo všechny následné události dost jasně. Nestihla jsem vytisknout porodní přání, ale celou dobu jsem se snažila svá přání říkat ústně. Přijata jsem byla s odtékající vodou a kontrakcemi po 3 minutách, otevřená asi na 3 cm v 7 hod. Od začátku mě akorát honili z místnosti do místnosti kvůli různým vyšetřením. Na ozvy mě nechali stát. Ač dostali všechny papíry vyplněné, na všechno se mě znovu ptali. Na box jsem šla otevřená na 8 cm a tam se mě ptali znovu na všechno. (Byla jsem sama, čekala jsem, až dojede partner). PA se rozhodne snažila vyhovět mi v hledání polohy. Nicméně měla potřebu provádět vnitřní vyšetření každých cca 10 minut (cca každou druhou kontrakci). Byla několikrát upozorněna, že to bolí, ale nezajímalo ji to. Ruku jsem i násilím vyndala, nezajímalo ji to.

Když dorazila doktorka, důrazně odmítla porod ve dřepu, který s námi připravila PA. Důvod porod brzy, měkká hlavička, ochrana hraze. Nakonec porod v pololehu na koze. Několikrát důrazné upozornění, že ne nástřih. Snažili se řídit tlačení. Prý byl potřeba oxytocin, protože kontrakce byly rychle za sebou a krátké. To celé mi bylo řečeno. Nakonec doktorka sahala po nůžkách, že nástřih. Nebyl důvod, porod postupoval, byla znovu upozorněna, že ne. Nakonec musel partner vyloženě zabránit, aby je vzala do ruky. Na to pouze řekla “a kdo to jako kdyžtak bude šít?” Řekla jsem, že to je mi jedno.  Nakonec jen drobná oděrka uvnitř.

Po posledním zatlacenim jsem ani nestihla zvednout hlavu a otevřít oči a dítě již mělo zaštípnutý pupečník, ať ho partner přestřihne, že ho odnesou. Vůbec jsem nechápala, co se stalo. Přeci, tím spíš, že to bylo dříve, bylo důležité nechat mu tu krev navic. Později argumentovali žloutenkou, kterou stejně měl, protože jsem ho téměř nesměla kojit. Odnesli, vyšetřili a asi na 10 minut přinesli v zavinovačce a odnesli do inkubátoru. Vše se seběhlo tak rychle, že jsme vůbec nestihli reagovat. Následovaly 2 hodiny na boxu. 

Poté odvedení na pokoj. Ten mě moc nezajímal, chtěla jsem syna. Nechápali. Odvedli mě na oddělení, sestřičky překvapené, co tam tak brzy dělám. Syn vykoupaný v inkubátoru, důvod, že je malinký a nedovede si udržet tělesnou teplotu. Apgar 9+10+10 2500g. S diagnostikovanou cukrovkou mi bylo sděleno, že má málo cukru, tak mu ho museli doplnit. Druhý den jsem byla propuštěna a ubytovaná u něj na oddělení. A bylo poprvé kojení. To znamená po cca 24 hodinách. Bylo mi sděleno, že se bude kojit každých 6 hodin a mezitím dostane UM, protoze dle výzkumů neni MM dostatečné. Kojení pouze 10 minut na jednom prsu, nucené vážení.

Leželi jsme tam týden. Celou dobu jsem se snažila o větší kontakt. Nebyl umožněn, nedostávala jsem žádné info o zdravotním stavu. Až náhodou jsem se dozvěděla, že jede na sono hlavy. Tak jsem šla taky. Ale jiná vyšetření mi sdělována nebyla. Měla jsem tolik mléka, že jsem si vyprosila odsávačku, ta byla poměrně neochotně poskytnuta. A dítě krmeno již výhradně mým mlékem flaškou. Nesměl být plně kojen, protože to prý dítě vyčerpává, a pak nepřibývá na váze. Až 6. den byl přesunut na pokoj a já směla poprvé koupat a pečovat. 7. den jsme šli domů se spoustou výhružek. Spaní v posteli, určitě to nejhorší pro SIDS, kojit po 3 hodinách, ne dříve, vážit, vážit, vážit. Za celou dobu jsem se setkala s velmi negativními komentáři na mou osobu. Partnerovi se snažili několikrát omezit  přístup na 10 min denně. Dítě bylo nazýváno zlobivým, protože plakal dříve než po povolených 3 hodinách. Byl nám několikrát fyzicky zamezen náhled do zdravotní dokumentace. Sestry byly velmi nespokojené, že mám hodně mléka, protože ho musely používat. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů