Při porodu padlo mnoho zraňujících slov a výsměchů, podpora žádná…
Liberecký kraj, 2021
První doba porodní byla krásná. Nikdo mě nerušil, PA mě chválila, udělala masáž, všichni milí…. Ovšem s druhou dobou porodní nastal zlom a porod začala vést doktorka, i přesto, že byl bezproblémový. Poloha na zádech, do které mě uvrtali mi nebyla příjemná. Prosila jsem je několikrát o vertikální polohu, neumožnili mi to a ještě mi drželi pevně nohy, moje tělo se totiž začalo vzpouzet a nohy dávat dolů… nemohla jsem to ovlivnit.
Byla jsem okřiknuta, že mu ubližuju, padlo i mnoho dalších a horších zraňujících slov a výsměchů, která slyším dodnes, a já přitom nevěděla, co dělám tak špatně… podpora žádná. Skočili mi na břicho bez varování a já se hrozně lekla. Cítila jsem se neschopná, k smrti vyděšená, pozorovaná, bezmocná, měla pocit, že to malý díky mě nepřežije a nedokázala se mu pak podívat do očí a užívat si ho.
Po porodu jsem jen chtěla někam zalézt, kde budu konečně sama, schoulit se a brečet. Byla jsem pro ně jen někdo, z koho musí dostat dítě, po porodu jsem je už nezajímala. Na sále jsem se ještě svěřila s pocitem selhání, nedostalo se mi podpory. S úzkostmi, kdy se mi pocity bezmoci a ublížení vrací, bojuji dodnes. Pocit selhání už tolik díky psychoterapii nemám. Už je to 9 měsíců a stále to bolí, ublížili mi na duši. Porodní bolesti byly oproti tomu nic.
