Sama na pokoji, o hladu, telefon na sesternu u postele nefungoval…
Praha, 2020
Přála jsem si porod s minimem zásahů. Celé těhotenství jsem se cítila skvěle a čím déle jsem byla těhotná, tím víc jsem vnímala i pohodu miminka. Do 40.tt jsem chodila na gynekologii k porodní asistentce, všechna vyšetření byla vždy v pořádku. Následné kontroly v porodnici mi nebyly příjemné, střídal se tam personál, nikdy jsem nevěděla, kdo mě bude vyšetřovat. Od 41+3 silný nátlak na indukci, vyhrožování smrtí dítěte a následně i mojí, nulové informace o indukci jako takové. Podepisovala jsem reverzy, ale jen díky tomu, že jsem si o to řekla, nikdo mi to nenabídl. Denně jsem docházela na vyšetření a monitor, všechny výsledky nadále v pořádku, ale například průtoky pupečníku mi odmítli udělat, tak jsem zpátky navštívila porodní asistentku, která opět potvrdila, že je všechno v pořádku kromě lehce starší placenty, ale byla jsem ujištěna, že to je stále v pořádku a není třeba spěchat. Občas se ozývaly kontrakce.
V den 41+6 náhlá informace od lékařky (kterou jsem jako jedinou viděla při vyšetření víckrát), že pokud dnes nenastoupím indukci, tak zítra jdu rovnou na císaře. Tímto mě opravdu vylekala, sice jsem byla nadále přesvědčená, že já i miminko jsme v pořádku (mj. také jsem věděla, že reálně jsem otěhotněla o 3 dni později, ale to nebrali vůbec v potaz), ale obávala jsem se, jak se mnou budou další den komunikovat, když doteď se mnou v podstatě nekomunikovali – nespolupracovali vůbec. Na můj dotaz, jaké jsou vedlejší účinky indukce jsem byla ujištěna, že žádné – to bylo strašné, tím jsem dostala potvrzeno, že mi lžou, protože každá medikace má vždy možné nežádoucí účinky. Nastoupila jsem, dostala pilulku. Manžela u mě nechali pouze v návštěvní hodiny, pak ho vyhodili, ač jsem byla na jednolůžkovém pokoji. Zavedli mi balonek a mě začali ukrutné kontrakce, otevřená jsem byla na 1 cm. Začala noc hrůzy. Sama na pokoji, o hladu, telefon na sesternu u postele nefungoval. Někdy po půlnoci jsem křičela na sestru ať ze mě ten balonek okamžitě vytáhne, ta bolest byla nesnesitelná, a to mívám práh bolesti dost vysoký. Od té doby se střídala medikace tišení bolestí a vyvolávání porodu, absolutně už mimo moji kontrolu. Druhý den dopoledne konečně svolili, že můžu na porodní sál, i když jsem byla otevřena jen na 4 cm a předtím tvrdili, že mě tam pustí až při 8 cm. Konečně jsem byla s manželem. Zavedli mi epidurál, oxytocin, …
Najednou doktorka zavelela, že jdu na operační sál, protože mám moc dlouhou kontrakci. Hodili mě do celkové anestezie a provedli císařský řez. Porodila jsem tedy asi po 28h od prvního zásahu. Za celou dobu se mě nikdo nezeptal, co si přeju, nepřeju. Doteď nevím, co se dělo s mojí dcerou po narození. Probrala jsem se někdy v noci na JIP, když mi přinesli dceru na kojení. Ráno jsem šla zpátky na pokoj, nikdo se o mě moc nezajímal, což mi vlastně už celkem vyhovovalo a mohla jsem být se svojí dcerou. Jen po 3 dnech jsem musela trochu bojovat za to, aby nás pustili domů. Reverz mi opět nikdo nenabídl, doktorka mi vyhrožovala, že doma mi bude hůř a že si musím domů pořídit váhu na dceru. Porodnici jsem napsala zpětnou vazbu, další porod v porodnici si zatím nedovedu představit.
