Použili vše, co jsem nechtěla, včetně zakázaného tlačení na břicho…

Jihomoravský kraj, 2017

K prvnímu porodu jsem měla načteno, nebyla jsem riziková, měla jsem nachystaný porodní plán, přála jsem si co nejméně zásahů. Bohužel pro mě jsem se nechala zastrašit. Neporodila jsem do 41+3, tak mi řekli, abych už přijela na vyvolávání, že se miminku pomůže, protože v bříšku už mu není dobře, bude mít kolem 4 kil, mohla by se zkazit plodovka a podobné strašení. 

Tak jsem svolila, dostala jsem tabletu jednu, pak druhou, ve 2 ráno začaly kontrakce, které strašně rychle nabíraly na síle, ale dole se nedělo nic, neotevírala jsem se. Tak jsem dostala oxytocin, který opět zesílil kontrakce, ale jinak nic. Přesvědčili mě, že pomůže klystýr. No tak nepomohl ani náhodou, právě naopak, měla jsem i po vyprázdnění pocit, že se po… a tím jsem asi i vědomě brzdila to otevírání. Po přechodu na sál mě neustále nutili na monitor vleže, kde to se silnými kontrakcemi bylo peklo. Byla jsem už strašně unavená, vysílená, kontrakce po minutě, dole asi 3 cm.

Kývla jsem na epidurál, že si odpočinu. Hm, kontrakce zeslábly na půl hodiny, a pak se vše rozjelo znovu. Konec porodu mám absolutně v mlze, jen mizerně si pamatuji, že došlo ještě na píchnutí vody, tlačit na tom jejich porodnickém lůžku mi nešlo, nemohla jsem už ani dýchat, tatínek mi držel kyslíkovou masku a malou tahali ven vexem. Jediné, čemu jsem se v souladu s mým porodním plánem vyhla, byl nástřih, jinak použili vše, co jsem nechtěla, včetně zakázaného tlačení na břicho. Vzpamatovávala jsem se dlouho. Hodně mi pomohlo to, že se nám alespoň povedlo kojení, které jsem moc chtěla a kojila jsem 2,5 roku. Moje holčička nevěděla, co je flaška, dudlík ani umělé mléko. Říkala jsem si, že aspoň v tomto jsem neselhala. Můj druhý porod byl naštěstí uzdravující.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů