Chtěla jsem přirozený porod, bohužel těhotná míní, porodnice mění…

Praha, 2017

Chtěla jsem porod bez urychlování, medikace, porod, u kterého si budu moct vybrat a volně měnit polohu. Porodní přání jsem předem konzultovala s porodní asistentkou, vše mi bylo „předem splněno“, realita však jiná. Svá porodní přání jsem rozdávala v porodnici jako letáky, aby porod probíhal bez vyrušování, aby zdravotníci aspoň tušili, co nechci.

Porod byl fyziologický, probíhal bez problémů, přesto mě neustále někdo „obtěžoval“ – téměř nonstop sledování srdce dítěte, takže donucení, abych ležela na zádech, a HLAVNĚ SE NEHÝBALA, jinak se monitorování opakovalo, tlak na urychlení porodu, výhružky, že přece nechci rodit císařem, že musím rodit vleže na zádech na lehátku, protože „si nemyslete, že tady polezu po zemi“, donucení k oxytocinu apod.

Přála jsem si okamžitý bonding, žádné mytí a měření miminka, a hlavně dotepání pupečníku. Pupečník přestřihli ihned, prý byl krátký…, miminko sebrali, utřeli, zabalili, aby se nemohlo hýbat, chtěli s ním dokonce odejít mimo porodní sál… Až na opakovanou žádost mi jej dali. Na pokoj jsem miminko nesměla nést v náručí, ani vozík s miminkem mi nedali, prý z důvodu bezpečnosti… KECY!

Moje VEŠKERÁ přání byla naprosto ignorována! Troufám si tvrdit, že s krávou v kravině se zachází s větší úctou a respektem, než bylo zacházeno se mnou.

Své porodní trauma řeším dodnes a bojím se, jaké trauma si z porodu nese můj potomek.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů